PÁR DNÍ PO OTEVŘENÍ

Tyjo, tak tohle je fuška. To, že mít vlastní podnik není jednoduché a vyžaduje to hodně práce jsme věděli, ale tohle jsme teda nečekali.

Budík nám zvoní v šest ráno a chodíme spát po půl noci.

Tím, že otevření bylo tak trochu neplánované, nám zbývá ještě spousta práce, kterou jsme chtěli dodělat, než otevřeme. Například cedule s naším názvem by se pravděpodobně hodila. (smích)

Máme sice otevřeno od pondělí do pátku, ale jak už jsme zjistili, to vůbec nic neznamená. 

A co že to vlastně celé dny děláme?

Jezdíme na nákupy, připravujeme omáčky, nudle a rýži, dezerty, vaříme naše domácí čaje, připravujeme zeleninu a maso, uklízíme, čistíme, upravujme stále jídelní lístek, připravujeme grafiku a odesíláme ji do tisku, fotíme a vymýšlíme příspěvky na sociální sítě, jezdíme do Hornbachu, Ikei a upravujeme interiér bistra, doslova bojujeme s opravou našeho hořáku, protože jak se ukázalo označení "ready to use" vždy neznamená funkčnost zařízení. Nakonec se hořák ale přece jen podařilo opravit a my jsme nanejvíc šťastní. (Po dobu oprav jsme měli zapůjčený hořák od Hanky a tímto ji ještě jednou moc děkujeme!) A mnoho dalšího.

Ale co navíc?

Každé ráno usínáme a budíme se s tím nejskvělejším pocitem.

Máme to, o čem jsme snili.

A to za to sakra stojí.